Pracovní výchova
V předchozích dílech jsme měli možnost pozorovat příchod Orfea do říčanského medvědince, kde je skutečně živo. Uprostřed pavilonu byl během minulého týdne provizorně instalován králičí kotec, který obývala způsobná králičí slečna Flekinka. Medvídci Flekinku navštěvovali a nosili jí mrkvičku. Neplánovaná návštěva Flekinky v medvědinci tak definitivně stvrdila Orfeovu pozici v plyšové partě.
Po týdnu přišlo rychlé a nečekané loučení. Flekinka i s kotcem opustila medvědinec a vrátila se ke svým chovatelkám. Medvídkům bylo zpočátku hodně smutno. Zejména Orfeus, který v krátké době prožil již druhé loučení, odchodu Flekinky želel. Její chovatelky v něm zároveň vyvolaly vzpomínky na nedávnou minulost. Jeho nová rodina mu však vyšla vstříc, přestože zamračený začátek týdne dolehl na celý medvědinec, a nežně o něj pečovala. Po reakci vědecké veřejnosti se vedení medvědince rozhodlo urychleně připravovat doporučený Rámcový vzdělávací program Medvědí výchova a poskytlo plyšákům možnost v rámci pracovní výchovy obdělávat malé pozemky. To se medvídkům moc zalíbilo. Nejšikovnější a nejagilnější byla medvědice Woodynka, kterou z práce bolely tlapky i zádíčka. Medvídci našli kladný vztah k manuální práci (nabízí se zajímavý výzkumný program s názvem Podíl práce na polidštění plyšáků) a zároveň k živé přírodě: až se objeví první výhonky, poznají zázrak jara...
Z říčanského medvědince zdraví
EmRP. Ždimera, HmRm.